Radleyovi působí na první pohled jako spořádaná rodinka z předměstí. Mají rodinný domek a dvě děti, stálé zaměstnání. Otec funguje jako praktický lékař. Matka chodí do literárního kroužku a maluje doma jabloně. Jejich děti jsou typičtí teenageři, Klára se snaží být vegetariánka a zachraňovat tak ubohá zvířátka a Rowan rád píše básničky a je považován za loosera.
Jenže to by byl jen první pohled, hezky navenek. Protože jinak je neustále trápí migrény, slunce, jako by jim chtělo pokaždé spálit kůži až na kost a v noci nemůžou spát, zároveň jsou bledší než samotné zdi. A k tomu se jim pod postelí válí knížka Příručka abstinenta. Radleyovi jsou totiž upíři. Abstinující upíři.
Jenomže všudepřítomná spořádanost nemůže trvat na věky. Během jednoho okamžiku se vše hroutí a návrat strýce Willa všechno zamotá ještě víc.
Matt Haig je britský autor, který se vedle psaní knih pro děti i dospělé zabývá i psaním do novin a časopisů. Prohlašuje, že má nejraději Řím, věří, že hladiny oceánů stoupnou tak, že se všichni utopíme a v deseti letech viděl ducha. Po takovémto popisu ani není divu, že píše o upírech a mrtvý-nemrtvých.
Radleyovi je kniha, které dle anotace slibuje jednu věc a nakonec nabídne naprosto odlišnou. Nebo aspoň já si to původně přebrala jinak. Tak nějak jsem čekala trochu parodii na klasické upíry, hodně srandy, černý humor, hlášky, nic ne moc na vážno, ale opak byl pravdou. Tihle upíři jsou sice (díky bohu) ti tradiční, klasičtí, dokonce i alergie na česnek se tady objevuje. Snad jediné, co nefunguje, jsou křížky na krku. Černý humor je zde taky. Dokonce seznam slavných, kteří jsou ve skutečnosti upíři, ten taky neměl chybu. Ale připravte se na pořádnou dávku pochmurnosti anglického předměstí. Někdy na mě z těch popisů děje až šla deprese. Abstinující upíři mohou být sranda, ale tady jsou vykresleni jako trosky, jen sem tam se povede kolem toho trochu humoru, který nedrhne.
Je zde samozřejmě dějová linka, ale ta mi často přišla, že je tam jen na okraj, jako takový provázek, kterého se hlavní hrdinové drží a jdou podle něho dál, ale valnou důležitost nebo spletitost v příběhu nemá. Jde zde spíše o to, jak se se svou abstinencí Radleyovic rodiče vypořádají, vzpomínají na minulost a třesou se při pomyšlení, že by jejich děti odhalily pravdu. Oni totiž Rowan a Klára neví, že jsou upíři. Takže než se to doví, jsme ochuzeni o hodně a vlastně si čteme jen o obyčejných teenegarských dětech, které mají svoje lásky a problémy.Je to tady prostě jak na houpačce. Začátek vypadal slibně. Pak to trochu pohaslo, pak bylo menší vzkříšení, pak se do toho pokusila zapojit dějová linka, které chudinka velmi brzo pohořela. Ke konci nadešlo nějaké to vzrůšo a pak se to zase vrhlo do klišovitého konce, který snad víc předvídatelný už být nemohl.
Ale přece jenom ji úplně nezatratím. Když bych vytáhla ty kousky, které mě opravdu bavily až pohlcovaly a zaměřím se je na ně, tak tam se autorovi dařilo. Popsal pochmurnou atmosféru už jen tím, jak vypisoval, co zrovna která postava dělá a co cítí. Už výše zmiňovaný seznam slavných upírů, Příručka abstinenta, z které si může přečíst několik úryvku a vůbec fakt, že tady upíři nebyli ani dobří ani zlý, brali se jako další druh, který prostě krev potřebuje a tak zabíjí. Nemoralizovalo se tady. A upíři, ti neabstinující samozřejmě, tady byli skutečně krvelační. Popisy, jak touží po krvi, jak ji cítí, stály za to. Krve tady skutečně proteklo hodně.
Možná kdyby autor raději knihu zaměřil pouze na dospělé, udělal by líp. Tím, že tam nacpal hodně teenegarských a románkových klasických klišé, tomu hodně ubral na kvalitě. A tak nějak mi přijde, že i kdyby tuhle knihu vzal do ruky skutečně teenager, tak by mu zas neseděla ta druhá strana, protože je zase naopak vážná. Prostě ten poměr je nevyvážený. Nesedí to. Jak dva kousky puzzle z jiných balení a násilím zatlačené do sebe.Ale jedno velké plus, které vlastně nemá z dějem nic společného, je opravdu povedená obálka, ta s tím prokousnutým muffinem, protože na živo má skvělý 3D efekt, jak ta cedulka Radleyovi, tak samotní muffin a ta krev, vážně vypadá skutečně, jak kdyby vám po té knize opravdu tekla.
No a co říct závěrem? Kniha prostě drhne, ale má i své světlé momenty, které ji v mnoha ohledech zachraňují. Tihle upíři mohli fungovat a bavit, jen se jim nešťastně vybralo pár prvků, které je obklopují. A o něco méně klišé a mohlo to být prostě super. Takže opravdu závěrem je to průměrná kniha, která ani nenadchne ale snad ani moc neurazí, možná jen trochu a jen některé. Záleží, jakou máte snesitelnou hladinu klišé a puberťáků.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ráda si přečtu tvůj komentář :) A děkuji za návštěvu!